Kdo je zvídavý, ať naslouchá… 

Měl jsem moc rád svého dědečka. Byl mi blízký svou houževnatostí a svědomitostí.  Uměl mi přiblížit celý svět, techniku i lásku k umění.

Brány Kroměříže byly vždy otevřeny domácím i světovým mistrům, vznikalo zde mnoho škol. Jedním z četných důkazů jsou Tizianova díla zdobící obrazárnu kroměřížského zámku. Přesto, že se nejznámější obraz jmenuje Apollon a Marsyas, zlidověl název Tizian. My mu s dědečkem říkali zkráceně „Tizzi“. Námětem obrazu je sázka mezi zpychlým Marsyem a bohem Apollonem. Apollon byl mistr ve hře na hudební nástroj a sázku vyhrál. Marsyas zaplatil prohru životem.

Dědeček říkával, že každý z nás by se měl snažit být mistrem svého umění, svého oboru a nezpychnout. 

O to se snažíme i my a proto jsme zvolili název „Tizzi“.